Okolnosti nás někdy donutí realizovat plochou střechu s izolací z asfaltových pásů v zimě. Dnes již neplatná oborová norma ON 73 3300 „Provádění střech“ uváděla v článku 76:
„Asfaltové hmoty a výrobky, u nichž tyto tvoří základní materiál, se zpracovávají jen za suchého počasí a teploty +5 °C, pokud nejsou provedena opatření, která zabezpečí ekvivalentní podmínky..."
Podobnou podmínku pro provádění střech z asfaltových pásů uvádějí i některé zahraniční předpisy.
Citovaná oborová norma byla schválena v roce 1975, tedy v době, kdy některé zahraniční firmy začínaly vyrábět první natavitelné pásy z elastomerového asfaltu (SBS) jako převratnou novinku. Technické parametry dnes vyráběných kvalitních natavitelných pásů z modifikovaného asfaltu nám umožňují je v nezbytném případě zpracovávat (pokládat) pod uvedenou hraniční teplotou +5 °C.
Ohebnost (stálost za studena) mají mít asfaltové pásy:
- z oxidovaného asfaltu 0 °C
- z plastomerového asfaltu (modifikované APP) -15 °C
- z elastomerového asfaltu (modifikované SBS) -25 °C
Velmi kvalitní natavitelné pásy z elastomerového asfaltu mají ohebnost dokonce až –35 °C. Z těchto údajů je zřejmé, že s kvalitními modifikovanými pásy lze při dodržení nezbytných opatření pracovat i při teplotách pod +5 °C. Zejména pásy z elastomerového asfaltu mají příznivější a tím i bezpečnější parametry při práci za chladu. Je však nutné si uvědomit, že dokončit realizaci ploché střechy za každou cenu i v nepříznivém počasí (za mrazu, mlhy, mrholení, větru, výskytu jinovatky na podkladu) bez nezbytného technického zajištění a výběru vhodných materiálů je vždy velmi riskantní jak pro realizační firmu, tak pro zákazníka.
Hraniční teplota pro provádění střešního pláště v technologii modifikovaných asfaltových pásů by měla být do –5 °C.
Při ještě nižší teplotě již může docházet k potížím pracovníků na stavbě a tím k ohrožení spolehlivosti realizace střešního pláště. Kromě nízké teploty však často sehrává negativní roli i vítr, jehož působení může znamenat i při daleko příznivější teplotě než uvedených do –5 °C výrazné zpomalení prací, vyšší spotřebu propanbutanu a větší riziko nedokonalého natavení pásů. Natavitelný asfaltový pás má mít minimální tloušťku 4 mm, aby nedošlo k poškození nosné vložky pásu jeho přehříváním.
Pro aplikaci samolepících pásů, bývá zpravidla hraniční teplotou jejich spolehlivé lepivosti +10 °C. Při nižších teplotách je obvykle jejich pokládka již problematická.
Velmi časté závady způsobené pokládáním asfaltových pásů za chladu
- Trhlinky v položeném asfaltovém pásu, které vznikají již při pouhém rozbalení podchlazeného asfaltového pásu. Často zasahují až k jeho nosné vložce, takže následným působením vody a mrazu dochází velmi rychle k trvalému poškození nejen tohoto asfaltového pásu, ale časem i celého souvrství vodotěsné izolace.
- Pásy nejsou k podkladu i navzájem mezi sebou dokonale plnoplošně nataveny. Setkáváme se dokonce s tím, že separační PE nebo PP fólie na povrchu asfaltového pásu velmi často nejsou v důsledku relativně nízké teploty plamene hořáku při natavování (například působením větru v zimě) vůbec plamenem hořáku spáleny. V důsledku toho potom dochází k odseparování jednotlivých asfaltových pásů mezi sebou a ve střešním plášti vznikají puchýře ze zabudované nebo zateklé vlhkosti, případně z vlhkosti, která se do tohoto prostoru dostává difuzí.
- Často dochází k natavování asfaltových pásů na vlhký podklad s jinovatkou nebo za mrholení, takže opět nedojde k plnoplošnému natavení asfaltových pásů. Navíc se do souvrství vodotěsné izolace zabuduje vlhkost, která v létě opět vytváří nám známé puchýře ve vodotěsné izolaci.
Poškození hydroizolace podpěrami hromosvodu
Hromosvody jsou součástí převážné většiny plochých střech. Vedle technických požadavků na jejich návrh a provedení mají hromosvody určité požadavky na údržbu a na střechách je nutné provádět jejich pravidelnou kontrolu, revizi. Vlastní vedení hromosvodu se pochopitelně vede nejen po střeše, ale také po fasádě budovy. Na ploché střeše se určitá část vedení hromosvodů umísťuje a montuje na podpěry. Vedení hromosvodu musí být řádně vypnuté, aby odolalo např. působení větru. Právě nevhodně vyrobené podpěry (popř. v kombinaci s nesprávně napnutým vedením hromosvodů) mohou být příčinou poškození povlakové krytiny ploché střechy.
Na obrázcích jsou vidět litinové podpěry hromosvodů, které mají zdola poměrně ostré hrany. Z obrázků je zřejmé, že střešní krytina není pod podpěrami chráněna ani pomocnými přířezy z povlakové krytiny. Takové podpěry hromosvodů se na plochých střechách bohužel poměrně často používají. Na obr. 1 leží podpěra hromosvodu na krytině z asfaltových pásů, na obr. 2 je podpěra hromosvodu na fóliové krytině na bázi pryže.
Litinové podpěry hromosvodu podložené přířezy z asfaltových pásů vidíme na obr. 3. S ohledem na typ střešní povlakové krytiny lze v místech podložek hromosvodů bodově natavit nebo vhodným lepidlem nalepit na střešní krytinu přířezy z povlakové krytiny. Velikost přířezů bývá cca 15 x 15 cm. Celý systém hromosvodu se musí na střeše řádně ukotvit a podpěry hromosvodu nesmí být naklopené nebo převrácené, jinak může dojít k poškození povlakové střešní krytiny.
Litinové podpěry hromosvodů s kruhovou dosedací plochou (příp. s dosedací plochou ve tvaru mezikruží) střešní krytinu zdaleka tolik nepoškodí jako předchozí typ, zejména je-li pod podpěrami umístěn přířez z hydroizolace (viz obr. 3).
Na plochých střechách se vyskytují i betonové podpěry hromosvodů (obr. 4), jež mohou rovněž střešní krytinu při běžném provozu střechy poškodit. Na obrázku je mimo jiné vidět i poslední nepodařená „oprava“ ploché střechy, provedená stěrkou a nátěrem na bázi akrylátu.
V dnešní době jsou již k dispozici ke střešní krytině velmi šetrné podpěry hromosvodů, které mají plastovou dosedací plochu (obr. 5 a 6). Tyto podpěry je vhodné použít např. u plochých střech se střešní krytinou z elastomerových bitumenových pásů. Takové kvalitní hydroizolační pásy mají mimo jiné shora na svém povrchu vodoodpudivý ochranný posyp proti UV i tepelnému záření a mechanickému poškození.
Povlaková střešní krytina se může poškodit např. i při opravě krytiny ploché střechy nebo některých jejích dalších prvků (oplechování atik, světlíky, antény atd.), a to zejména tehdy, když dodavatelská firma na zpětnou montáž hromosvodů zapomene. Hromosvod s litinovými podpěrami stočený na nové střešní krytině je nebezpečný nejen pro vlastní střešní krytinu, ale i z bezpečnostního hlediska budovy a jejího okolí. Obdobně je tomu u odložených, již nepotřebných antén (obr. 7) a u dalších obdobných zařízení na střechách budov.